Historie šipek
Dříve šipky byly považovány jako hospodská zábava, ale dnes tomu je úplně jinak. Šipky momentálně zažívají svůj velikánský vzestup a asi budou zažívat i nadále. V této kapitole se podíváme jak se šipky vyvíjeli a jak vypadají v současnosti. Poté se zaměříme na vývoj druhů her a nakonec se podíváme na vývoj terčů a proč je číslování jaké je.
Za šipkařskou kolébku je považována Velká Británie (Anglie).Šipky podle historiků mají kořeny kolem roku 1300 a také si myslí, že to byla vojenská zábava. Vojáci se snažili zabavit, a tak začali házet oštěpy na dna vinných sudů. Ve skutečnosti úředníci vyzívali své vojáky, aby zlepšili své vrhací schopnosti a snahu trefit cíl. Tato zábava se rozšířila a vojáci začali mezi sebou soutěžit a dokazovat svou odvahu a začali házet na pařezy. Házení na pařezy také dalo směr vyrábění terčů ale to si podrobně rozebereme v sekci terč. Šipky se vyvíjeli stovky let, ale na přelomu 19. století se tato hra začal více přibližovat k té současné. Tato hra neměla žádné pravidla, mohl ji hrát kdokoli a to se zalíbilo anglické šlechtě. Číslování terče bylo v každé zemi jiné, a tomu dal směr muž o kterém si něco řekneme v kapitole historie terče. Na počátku 20. století V roce 1908 byl majitel hospody v Leedsu šel před soud, protože provozoval šipky ve své hospodě. Jenomže majitel hospody byl nejlepší šipkař ve městě, tak dal soudcům výzvu aby trefili třemi šipkami segment 20. Úředník byl vyzván, aby tento čin napodobil, tak to se nepovedlo a tento případ byl tedy uzavřen. Do roku 1930 se hrálo v anglických a waleských hospodách a pivovarech. První mistrovství, které bylo někým organizováno, bylo ve 20. letech 20.století. 1924 je rok kdy vznikla tzv. Národní šipková asociace. 1939 mělo okolo 300 tisíc zpráv o zúčastnění na mistrovství světa. Druhá světová válka také přispěla k většímu rozvoji šipek, ale zase se to vracelo na začátek, kdy vojáci to brali jako zábava na oddych. Američtí vojáci si tuto hru začali osvojovat a zde také začali rozšiřovat. První televizní přenos byl v roce 1936. V roce 1972 bylo oznámeny zprávy o světovém šampionátu jednotlivců v šipkách, které bylo vysíláno nezávislou televizní organizací. V roce 1992 Britská šipková organizace (BDO) se rozchází s vysoce postavenými hráči, kteří nesouhlasili s průběhem mistrovství v daném národě. Toto rozdělení směřovalo k dvěma dost populárním organizacím World Darts Council Corporation (WDC) a Professional Darts Corporation (PDC). Obě tyto organizace se snažili o větší funkčnost šipek, a proto každoročně pořádá turnaje společně s mistrovstvím světa.
Terče
Zde se zaměříme na histrorii šipkových terčů, tedy jak vypadaly, jaké bylo číslování, jak se vyvíjeli. Dnes se terče vyrábějí převážně ze sisálových vláken, které jsou ze dřeva, ale používá se k výrobě také papír, korek a nebo také plast. Jak už jsem zmiňoval v úvodu, tak vojáci používali nejprve dno vinných sudů, které se dlouho udrželo, než přišel nápad používat spíše pařez. Poté se používalo dřevo s nepravidelnými úseky, které se používalo k přesnějšímu počítání bodů, či byl zasažen cíl. Největší inspiraci si současný terč vzal stoprocentně od lukostřeleckého terče. Do doby začátku Velké války byly zástupcem názoru, že by se neměl používat pevný terč. Terč byl často promočený každou noc, aby do ní byly do rána zavrtané otvory, které do ní byly při pravidelném hraní propíchnuty. Bylo to velmi časově náročné se o to opotřebované dřevo starat, tak hledali nějakou náhradu v živočišném světe. Existují také mýty, které říkají, že se používaly koňská či prasečí k výrobě, protože by to nebyla už jenom věc. Zvířecí štětiny naštěstí nikdy nebyly použity jako varianta ke dřevu. Materiál, který by se používal k výrobě terčů byl pouze podobný k štětinám prasečím či koňské hřívě. Jak už jsem říkal tak nejčastějším typem šipkového terče je ze zmiňovaných sisálových vláken. Toto vlákno je používáno v jiných průmyslových odvětvích, používá se také například také k výrobě tequily. Dalším je plast, který se používá k výrobě elektrických terčů. Ten je požíván, pokud se danému člověku nedaří počítat, či je pro něj velmi složité. Dalším typem jsou terče vyrobené z papíru či korku, ale ty nemají takovou výdrž jako předchozí dva zmiňované terče, tyto terče se dlouhodobě nedoporučují. Můj osobní výběr by spočíval určitě v tom sisálovém, jelikož bych si chtěl zkusit, jaké to mají profíci (o kterých se zmíním v jiné kapitole), ale to počítání vypiluji :-). A v závěru si povíme něco o historii číslovaní. Když se přešlo na sisálový typ, tak bylo vždy v každém regionu rozdílné, ale poté se objevil tesař z Lancashire jménem Brian Gamlin, který dal skutečnou podobu dnešních šipek a od roku 1896 se tento systém číslování drží až dodnes. V minulosti se tento systém byl ohraný, a tak se šipkaři snažili vymýšlet jiné kombinace postavení terčů, ale nakonec byl současný sytém udržen a nezměnil se.
Šipky (nástroj)
Teď se podíváme na druhou z nejduležitějších součástí v šipkách a to jsou samotné šipky. Podíváme se zde na jejich vývoj a poté se podíváme na jejich stavbu. První šipky byly vlastně oštepy či jiné ostré nástroje, které používaly vojáci k zasažení určitého terče (dno sudů či pařez). První šipky, které měly podobnou podobu jako dneska byly vyráběny ve Francii, tedy podíváme se, jak vypadaly francouzské šipky. Šipka byla sestrojena z masivního dřeva, které byly zabaleny v olovném obale a jako letka (za chvíli se řekneme oč jde) byla z odštípaného krůtího peří. První kovová podoba šipky byla patentována v roce 1906, dřevo na šipkách jsme mohli vidět používat do 50. let. První kovová tělíčka byla vyrobena z mosazi, jelikož byla levná a lehce zpracovatelná. Dnes jsou používány šipky z wolframu Wolfram se používá k výrobě šipek, protože je to velmi hustý kov. Čím více wolframu má šípková hlaveň, tím menší může být vyroben bez ztráty hmotnosti. Čím vyšší je obsah wolframu, tím vyšší je kvalita šipky. Nejběžněji používané slitiny jsou kdekoli mezi 80% a 90% wolframu. Dřevěné hřídele se závitem, aby se vešly na závitovou hlaveň, byly buď vyfouknuty jako dříve, nebo byly navrženy tak, aby odletěly papírem. Tento typ šipky se nadále používal až do 70. let. S rozšířeným používáním plastu se násadka a letka vyráběly samostatně, ačkoli byla k dispozici také jednodílná lisovaná plastová šachta a letové šipky. A teď přejdeme na jednotlivé části šipky první je takzvaný hrot (point) , který může být vyroben z jakéhokoli kovu a vyrábí se také z plastu, kvůli elektrickým terčům. Další je takzvané tělíčko (barell), který je velice důležitý. V tomto místě se šipka musí uchytit, aby dostala správný směr. Třetí je násadka (stems, shafts) je důležité propojení tělíčka a letky, díky které šipka letí a udržuje směr.
